Konstelace Lilith, Eva a Adam

Kdo se cítí být v pozici Lilith?

Zvedla jsem ruku, i když jsem měla silný pocit, že jsem jediná, kdo se k Lilith přihlásí.

Přistoupila ke mně Nel. Vzhledem i vystupováním velmi ženská ŽENA. Blondýnka s dlouhými vlasy a ofinkou lehce zasahující do něžného obličeje. Mini šaty upnuté na plnoštíhlé tělo, zvýrazňovaly ženské vnady.

„Postav se“ vyzvala mě a přiložila nad mé ruce ty své. „Jsi Lilith, přijímáš její energii.“

Pomalu mě vedla doprostřed kruhu, utvořeného ze židlí. Ženy různého věku, různého vzezření, různého stylu, různých povah, různých postav, spojovalo rozhodnutí, zúčastnit se konstelace Lilith, Eva a Adam. Rozhodly se najít své ztracené ženství.

Stejně jako u Lilith vyzvala Nel další ženy. „Kdo se cítí být Evou?“

Zvedlo se mnohem více rukou. Nel vybrala ženu nižší postavy, věkem mezi 50-60 lety, podsaditou blondýnku s krátkými vlasy.

„Jsi Eva, přijímáš energii Evy.“

Nel ji postavila naproti mně. Chvilku jsme se na sebe dívaly. Eva to však dlouho nevydržela. Bylo jí nepříjemně. Začala přecházet z místa na místo, a přitom rozhazovala rukama.

„Ty mi dáváš, holka, vůbec se mi nelíbíš.“ Nervózně přešlapovala, až nakonec odešla z mé blízkosti.

Vzdálila se o několik kroků. Stála jsem nehnutě a pozorovala její rozpačité pohyby. Po nějaké době se vrátila do původního postavení, narovnala se a podívala se mi do očí.

„Evo, jak vnímáš Lilith?“ vstoupila do našeho nonverbálního rozhovoru Nel

„Už je to lepší, ale není mi to moc příjemné.“ Odpověděla Eva

„ A ty Lilith, jak vnímáš Evu?“ rozkrývala naše pocity Nel

„ Je milá, taková maminka.“ Popsala jsem svůj pocit

Chování Evy se neustále proměňovalo. Chvilku bojovala sama se sebou, odhodlaně a plná síly. Vzápětí byla bojácná a úzkostlivá.

„Nechci být taková, jsem silná.“ Postavila se zpříma, ruku v bok, jako kohout, který chce zahnat soka. A náhle byla slabá a odevzdaná, milující Eva se slzami v očích. Krásně přehrávala svůj vnitřní boj, aníž by chtěla. Prostě jí to vedlo. Dělala, co cítila.

„ Lilith, jak vnímáš chování Evy?“ sondovala Nel

„ Když je otevřená a slabá, chci ji chránit, chci jí pomoct. Když bojuje, provokovala bych jí, aby přijala své slabosti a byla zase otevřená. “

Stála jsem v kruhu a naproti mně bojující a hned zas odevzdávající se Eva. Za několik minut bylo po všem, Eva se uklidnila. Zadívala se mi do očí a řekla: „ Přijímám tě Lilith.“

Objaly jsme se. Plakaly dojetím. Nechtěly jsme se od sebe odtrhnout. Držely jsme se za ruce a dlouze se na sebe dívaly. Já Lilith a Já Eva. Když jsme si nejvíce užívaly jedna druhou, přizvala Nel Adama. Vybrala mou kamarádku Šárku. Postavila ji proti mně. Eva okamžitě od nás odstoupila.

Začala se znovu kroutit a dokonce ohýbat!

„Bolí mě v zádech“ držela se v oblasti kříže. Nakonec skončila v předklonu před Adamem, několik kroků od nás obou.

K mému úžasu skončila zcela ohnutá!

„Nemohu se na to dívat!“ nechápala jsem, proč se tak ohýbá a ponižuje se.

„Adame, jak vnímáš Evu?“ řídila konstelaci Nel

„Tak nějak rozháraně, rozpolceně. Není mi příjemně.“

„A jak vnímáš Lilith?“ Podíval se na mě dlouhým zkoumavým pohledem a řekl:

„Nevidím ji.“

„Co cítíš, když vidíš Adama, Lilith?“ prováděla nás konstelací Nel

„Nejraději bych ho uhodila.“ Rukou v pěst jsem několikrát naznačila úder.

„A proč?“ vyzvídala Nel

„Nevím, štve mě!“ řekla jsem stroze

Přišla ke mně Eva. Postavila se vedle mě a chytla mě kolem pasu. Opřela jsem svou ruku o její protilehlé rameno. Cítila jsem se mnohem jistěji, když vedle mě stála.

„Adame, jak vnímáš Lilith teď?“ zareagovala Nel na změněnou situaci

„Už ji vidím, je to velice příjemné. Je taková celistvá. A Eva zrovna tak. Cítím se bezpečně. Silně.“

Byla jsem překvapená. Tak on MĚ, silnou, sebevědomou, nepřehlédnutelnou Lilith, samotnou nevidí? Vidí mě, až když je se mnou podřízená Eva, potom je teprve spokojený? Nemohla jsem to pochopit. Dotklo se to mého ega.

Nel dál pokračovala v řízení. „Jak to vnímá Lilith?“

„Dobře, teď když mám vedle sebe Evu, Adama nepotřebuji. Jsem spokojená. “

„Nepotřebuješ Adama?“ divila se tak trochu Nel

„Ne, k čemu by mi byl dobrej?“ řekla jsem s určitou pýchou

Chvíli jsme tak stáli, Lilith, Eva a Adam. Spojoval nás pohled očí. Viděla jsem Adama, ale cítila jsem pouze Evu. Byla jsem spokojená, smířená. V tom se mě Eva pustila a stoupla si přede mě, mezi mě a Adama.

„Tak takhle teda ne! “ řekla jsem razantně a odstrčila jsem Evu tak, aby zase stála vedle mě a já měla Adama před sebou.

V místnosti propukl smích. Já jsem samu sebe také překvapila.

„Co se děje Lilith?“ vyzvala mě Nel, abych popsala, co se ve mně odehrává

„Nebude stát přede mnou, já jsem tady pro Adama “ řekla jsem, aby bylo všem jasno, jak to je!

„Jsi ta první, nechceš být ta druhá?“ naváděla mě Nel

„Rozhodně nechci a nebudu ta druhá! To raději nebudu vůbec. “ „Je přeci jasné, že Evino místo je vedle mě“ Pokračovala jsem.

„Čeho se bojíš Lilith?“ vyprovokovávala mě Nel

Pokrčila jsem rameny. Nemám pocit, že bych se něčeho bála. Spíše cítím zlobu. Pomyslela jsem si.

„Cítíte se zranitelná před Adamem? “ zkoušela mě Nel

„Ne.“ Razantně jsem nesouhlasila. Cítila jsem se sebejistě a s Evou vedle mě i spokojeně. Jak by mě asi Adam mohl zranit? Mě, silnou Lilith. Nel nereagovala a nechala mě, prožít si svůj pocit.

Pak se otočila k ženám a řekla.

„Přidáme Zranitelnost. Kdo z Vás žen se cítí být Zranitelností?“ Začala jsem pociťovat úzkost. Má sebejistota se pomalu vytrácela. Jakoby z dálky jsem slyšela Nel říkat:

„Jsi Zranitelnost. Přijmi její energii.“

Stála jsem jak zmrazená. Nechtěla jsem se otočit. Náhle jsem ucítila, jak mě někdo bere za ruku a odvádí mě od Evy a Adama. Nel mě postavila před vysokou blondýnku, které po tváři stékaly černé slzy. Slzy rozpouštějící maskaru a veškerou mou sílu. Stojíc tváří v tvář Zranitelnosti jsem se cítila oslabená. Abych zakryla svou nejistotu, posilovala jsem vztek. Nechápala jsem, proč pláče. Nejraději bych jí řekla, ať nefňuká, ale kousek ve mně k ní cítil lítost a chtěl ji obejmout. Tyto dva protichůdné pocity se ve mně praly a postupně se střídaly. Chvíli převažovala zloba a chvíli lítost. Z ničeho nic se vedle mě objevila Eva. Moje záchrana.

„Vezmi si Zranitelnost ty, Evo.“ „Ty jsi ta citlivá. Vezmi si ji ty. Já ji nechci.“ Vyzývala jsem očima Evu.

Eva na mě pohlížela se soucitem a na oplátku ona mě očima povzbuzovala k přijetí své zranitelnosti. Pravá šíje mi úplně ztuhla, bolest šla až do křeče. Prohmatávala jsem si svaly a snažila se je uvolnit. Ošívala jsem se a kroutila.

„Ach bože, nechci ji. Nechci zranitelnost. Evo, prosím, vezmi si ji, pomoz mi!“ žadonila jsem v duchu.

Eva však spjatá se zranitelností, mě nekompromisně vyzývala k přijetí. Není cesty ven. Měla bych ji přijmout. Vždyť je docela milá. Odevzdaně stála, plakala a trpělivě čekala. Má tvrdošíjnost pod její něhou tála. Pomalinku jsem přicházela ke smíření. Cítila jsem, že ji přijímám. Můj vnitřní boj pomalu slábl.

„Lilith, řekni Zranitelnosti: Po staletí jsem tě popírala. Schovávala tě v temnotě.“ Vybízela mě Nel

Polkla jsem na sucho. Přeci po mně nemůže chtít, abych přiznala, že jsem si vědoma existence mé vlastní zranitelnosti. Nemohu, nemohu vyslovit tíživá slova, otřásající mou sebejistotou.

„Lilith, řekni Zranitelnosti, co jsi s ní udělala.“ Vybízela mě nekompromisně Nel.

„Nahlas?“ zeptala jsem se zlomeným hlasem a z očí se mi začaly řinout slzy.

Zranitelnost plakala a dychtivě očekávala má slova. Nel přikývla.

„ Ještě ne, ještě nejsem připravená…“ prosila jsem

„Lilith, řekněte: Po staletí jsem tě popírala….. “ Eva i Zranitelnost mě očima vybízely. Nel trpělivě, ale nekompromisně čekala. I ostatní ženy v místnosti čekaly tiše a napjatě, až dané vyslovím, snad za ně všechny.

No dobrá, co zbývá. Zhluboka jsem se nadechla. „ Po… staletí …. Jsem …. Tě popírala….. , skrývala tě v temnotě...“ Mezi slovy jsem vzlykala. Srdce mi bušilo. Bolest v zádech však s každým vyřčeným slovem polevovala.

Nel popošla a stoupla si několik kroků za mě. „Respektuji tě a uctívám tě.“ Našeptávala mi.

Co, to ještě není všechno?! Jak respektuji tě? Copak mohu respektovat a uctívat zranitelnost?

„Ne, to nemohu. “ odmítla jsem a zároveň s prosbou v očích žadonila, ať nemusím už dál pokračovat.

„Co by to pro tebe znamenalo, Lilith? Co by znamenalo, kdyby si respektovala Zranitelnost?“ tlačila mě Nel do finále.

„Přijetí, musela bych ji přijmout….“ Cítila jsem rozpínající se bolest a tlak na hrudi.

„Tak …“ povzbuzovala mě Nel

Tak jo, už jsem došla až sem, tak to dám. Co mohu ztratit… Pomalu a nejistě jsem vyslovila:

„Respektuji tě a uctívám tě.“ Pak jsem to ještě několikrát zopakovala. S každým vyřčením se tělo uvolňovalo víc a víc. Napětí v šíji odešlo spolu s mou urputnou snahou popřít v sobě zranitelnost.

Lilith, Eva i Zranitelnost se objaly, usmířily se a já pocítila velkou úlevu a vděčnost. Všechny tři ruku v ruce a se slzami v očích jsme předstoupily před Adama.

„Lilith, řekni Adamovi, že tě zranil, že tě to bolelo.“ Nel vedla k závěru celou konstelaci

Znovu jsem se rozplakala. Cítila jsem bolest Lilith, která se stáhla do temnoty, protože Adam nepřijal její rovnoprávnost, její podstatu.

„ Adame, ranil jsi mě.“ V mém srdci se rozpínala touha Lilith, přání, aby ji Adam vysvobodil z temnoty, přišel si pro ni a pochopil ji. Ale on místo toho požádal boha, aby mu stvořil Evu. Podřízenou, bez názoru a nevzpurnou. Přesný její opak.

„ Adame, řekni Lilith, že ti moc chyběla, že si ji nechtěl ranit. Že si po ní moc toužil.“ Obrátila se Nel na Adama

Adam vše zopakoval. Všichni jsme plakali. Lilith, Eva, Zranitelnost i Adam. Drželi jsme se za ruce, pláč ustával, zůstala jen láska.

„ Adame, jak se cítíš?“ nasměrovala Nel svou pozornost na Adama

„ Cítím se velmi dobře. Vidím celou ženu, sjednocenou, celistvou.“

Nakonec k nám přišla Bohyně.

„ A teď? Jak se, Adame, cítíš teď?“ pokračovala Nel

„Velmi mužný, silný, ukotvený. Mám svou ženu, mám svou bohyni. Jsem celistvý. Jsem.“ Řekla Šárka v roli Adama

Objali jsme se a v objetí chvíli setrvali. Nel vyzvala ženy sedící v kruhu, aby si stouply za Adama a vyzkoušely si jeho energii. Energii pevnou, zemitou, stabilní.

„Stoupněte si za osobu, jejíž energii chcete zakusit.“ Vyzývala dále Nel.

Lilith, Eva, Zranitelnost, Bohyně a Adam. Stáli jsme v kruhu, propojeni. Dívala jsem se Adamovi do očí, posílena energií ostatních mých žen. Za Adama se postupně řadily ženy, které si chtěly vyzkoušet mužskou energii. Do mě se vlilo daleko silnější uspokojení. Jakoby na mou sílu, kdy jsem si uvědomovala Lilith, Evu, Zranitelnost a Bohyni, nestačil jen jeden muž. Jakoby každý jeden z nich byl schopen uspokojit jen některou z mých částí. Srdce se rozpínalo, láska se šířila celým mým tělem, dech se mi zpomaloval. Propadala jsem se do hlubokého klidu a sjednocení. V jeden jediný okamžik se v mém srdci spojila Zranitelnost, Eva, Lilith a Bohyně. Mé oči se spojily s Adamovými.

„Můj pane, odpusťte, miluji Vás.“ V ten jeden jediný okamžik, kdy došlo k propojení všech mých částí, jsem ucítila neskonalou sílu, na šla jsem ji ve vděčnosti, lásce, pokoře, v Lilith, Evě, Bohyni i zranitelnosti.. Plně odevzdána Adamovi, spojena se všemi mými ženami, spojena s bohem. Já a Adam…, žena a muž …….sjednoceni. Beze strachu, bez touhy, bez vášně, bez žárlivosti, bez zranění, bez žádostivosti, bez bolesti, bez utrpení. Tichá všeprostupující láska.

A tak skončil můj příběh Lilith a přišel čas na příběh ŽENY.

16 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

O LOGU " U ZELENÉHO SLUNCE"

Často se nás klienti ptají: Proč U Zeleného Slunce? Jak může být slunce zelené? Slunce, chápu, ale zelené? Když jsme přemýšleli o názvu, chtěli jsme něco, co obsáhne všechny naše aktivity. Chtěli jsm