• Monika

Jak jsem přišla o iluze. Svoboda nebo smrt?


Letošní rok, mi přinesl velká témata. Svoboda a smrt. Pro mě dost zásadní a ne moc lehká témata. A jak se rok chýlí ke konci, zdá se, že nejde pochopit jedno téma bez zvládnutí toho druhého.


Letošní rok se pro mě od těch ostatních lišil tím, že se nejednalo jen o mé soukromé drama, ale týkalo se i celé společnosti. Zdálo se tedy, že je mnohem těžší zůstat v klidu a harmonii.

Pod vlivem okolností a mediální masírky, jsem se zmítala v emocích. Zloba, opovržení a rebelie střídali pocit beznaděje, strachu a zmatenosti.

Je to rok DEZILUZE o tom, jak si jako společnost stojíme. Během několika let zpátky, jsem se již potkávala s lidmi, kteří, jak se zdálo, přijímají plně odpovědnost za svůj život. Ekologie, a nový životní styl měly, dle mého názoru, plně nakročeno kupředu k realizaci. Svět se začal měnit. A já uvěřila v lepší zítřky. Uvěřila jsem ve svobodnou společnost plnou odpovědných lidí.

A najednou bum, rána jako z děla.

Přišel virus. Nemohla jsem uvěřit, že se lidé tak lehce vzdají svých práv a svobod, kvůli něčemu, co je přítomno od nepaměti a dost možná utvořilo život na této planetě, takový jaký je.

Přišla zloba, opovržení a rebelie. Dlouho mi trvalo než jsem pochopila, že je to strach, co nás připravuje o rozum. A ještě déle mi trvalo než jsem pochopila, že mě můj strach ze ztráty svobody pohlcuje, odděluje mě od lidí a připravuje mě o svobodu. Svobodu rozhodnout se, vědomě se rozhodnout, jak se k situaci postavím.

Chtělo to čas a klid, abych zjistila, že i přes humbuk v médiích, se můj život ubírá přesně tím směrem, kterým chci. Matka příroda mi poskytla plnou hojnost. Rodinná setkávání byla plná pohody. Potkávala jsem zajímavé lidi, vytříbili se přátelé a mé vztahy. Vše dostalo zcela jasný obraz. Nikdo už nic nepředstíral. Vše bylo čitelné. Počasí nám přálo a bylo dost času na vše.

A tak jsem znovu objevila knihu od Masanobu Fukuoky - Revoluce jednoho stébla slámy. Přišlo smíření. Smíření, že lidé jsou od vzniku tzv. civilizace spojení se strachem ze života, ze smrti.


Masanobu Fukuoka: úryvek z knihy, kapitola " Narodil jsem se , abych chodil do mateřské školky":

" Následujícího ráda jsem uslyšel, jak se čtyřletá holčička ptá své matky: " Proč jsem se na tento svět narodila? Abych chodila do mateřské školky?" ...

..... Lidé pilně studují i na vysokých školách, aby zjistili, proč se narodili. Učenci a filozofové i za cenu zničení svého života při tom pokusu říkají, že budou spokojeni, když porozumějí této jediné věci. Původně neměl život lidských bytostí žádný účel. Nyní si lidé ten či onen účel vysnívají a zápolí ve snaze zjistit, co je smyslem života. Je to zápas jedince. Není žádného účelu, o němž člověk musí přemýšlet nebo ho jít hledat. Učinili byste dobře, pokud byste se zeptali dětí, zda život bez účelu je nebo není, smysluplný.

Trápení lidí začíná ve chvíli, kdy nastoupí do mateřské školy. Lidská bytost byla šťastným stvořením, ale vytvořila náročný svět a nyní bojuje o to, aby se z něj vysvobodila.

V přírodě je život a smrt a příroda se raduje.

V lidské společnosti je život a smrt a lidé se trápí. "


A tak se nad námi zamýšlím. Jak to vlastně máme. Všichni říkáme, že je pro nás nejdůležitější

naše rodina a naše zdraví. Ale ukázalo se, že je to lež. Kdybychom chtěli být zdraví, důsledně bychom trvali na pěstování a prodeji kvalitního jídla. Zdravé životní prostředí a zdravé mezilidské vztahy, zdravý životní styl by byly na prvním místě. Hledali bychom cestu, která by nás spojovala, nestavěli bychom se jeden proti druhému. Chápali bychom, že práce každého z nás je stejně důležitá. Nevznikla by falešná solidarita s určitou skupinou lidí. Nemohlo by se stát, že nemocnice by byly plné seniorů o které se nemá, kdo postarat. Užívali bychom si, že nastal čas být pospolu se svou rodinou. Nic by nás nemohlo rozdělit. Chovali bychom se odpovědně ke svému zdraví a ohleduplně jeden k druhému. Nečekali bychom, až nám někdo řekne, co máme a nemáme dělat. Napojeni na svou intuici, srdce a zdravý rozum, bychom věděli, co je třeba dělat a co je pravda a co je lež. Chovali bychom se jako dospělí jedinci. Spolupracovali bychom, chovali se zodpovědně a solidárně jeden k druhému, celé společnosti, celému světu a k budoucím generacím. Uskromnili bychom se, neplýtvaly zdroji, zpomalili a radovali se z našich životů. Vážili bychom si svého obyčejného života plného neocenitelných maličkostí.


Nevím, možná, že nastal teď správný čas. Možná, že když budeme opravdu chtít, můžeme vše změnit, můžeme to dokázat. Můžeme dát naše zdraví, rodiny, dobré mezilidské vztahy na první místo, ale teď už doopravdy.


13 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

O LOGU " U ZELENÉHO SLUNCE"

Často se nás klienti ptají: Proč U Zeleného Slunce? Jak může být slunce zelené? Slunce, chápu, ale zelené? Když jsme přemýšleli o názvu, chtěli jsme něco, co obsáhne všechny naše aktivity. Chtěli jsm